Očkování dětí

Vše o očkování dětí

Miminka se rodí do nepříliš přátelského světa. Nejenže až vyrostou, budou muset čelit celé řadě složitých životních situací, ale ke všemu na ně po cestě číhá spousta virových, bakteriálních a dalších nemocí. Která maminka by si nepřála alespoň před nimi své maličké ochránit?

Pojďme se proto podívat, zda a proti jakým nemocem vlastně děti očkovat.

Proč očkujeme

Lidské tělo má úžasnou schopnost naučit se bojovat s původci onemocnění, s nimiž se setká, a vytvořit si proti nim specifickou imunitní odpověď. Díky tomu se například většinou nenakazíme dvakrát stejnou infekční chorobou.

Principem očkování je vlastně zařídit, abychom se s vážnými nemocemi (které jsou často smrtelné nebo mají závažné vedlejší následky) nemuseli setkat ani jednou, a přesto proti nim byli chráněni.

Očkování se dělí na pravidelné, dále zvláštní (je potřeba u osob, které mají zvýšené riziko infekce danou nemocí) a mimořádné (v případně rozsáhlých epidemií nebo cestování do zahraničí).

Aby bylo očkování co nejúčinnější, je nutné dosáhnout vysoké proočkovanosti populace (jako spolehlivá míra se uvádí 95% očkovaných). Tím totiž chráníme i ty, kteří z různých zdravotních důvodů očkováni být nemohou, ale také novorozence a kojence, kteří ještě nemají očkování dokončené. Pokud proočkovanost poklesne, znovu se objevují dosud potlačené nemoci.

Různé státy zajišťují vysokou proočkovanost populace různými způsoby. Některé stanovují očkování jako povinné. Jiné jím podmiňují vstup do dětských kolektivů. Další vstup sice nepodmiňují, ale pokud se nemoci, proti kterým dítě není očkováno, v daném kolektivu objeví, je z něj dítě po dobu rizika infekce vyloučeno. Některé státy dokonce mohou za neočkování dětí rodiče postihnout v trestně-právní rovině.

Proč očkujeme miminka a děti

Imunitní systém novorozenců není plně vyzrálý a je velmi vnímavý k nemocem. Do úrovně imunity dospělého člověka se vyvine až kolem cca pátého roku života. Řada nemocí, proti kterým očkujeme, může být kvůli tomu pro miminko smrtelná, či mu způsobit trvalé následky. Navíc je u malých dětí mnohem vyšší riziko, že nemoc přejde do chronického stavu. Proto posilujeme imunitu dětí očkováním.

Jako příklad si vezměme třeba černý kašel , říká se mu také dávivý kašel (lat. Pertussis). Dodnes se jím v rozvojových zemích každoročně nakazí miliony lidí a desítky tisíc z nich zemřou. A miminka s nedovyvinutou imunitou jsou na tom často nejhůř.

Nemoc se projevuje velmi silným až dávivým kašlem. Při snaze se nadechnout může člověk vydávat zvuk podobný kohoutovi. Kašel může být i tak silný, že se člověk pozvrací, nebo si dokonce zlomí žebra. Kašlání může vést i k prasknutí pleurální dutiny. Horečka kolem 40 °C není výjimkou.

Jak vakcíny fungují?

Při očkování se do organismu uměle vpraví antigeny (cizorodé částice, na které reaguje tělo produkcí vlastních specifických protilátek) s cílem naučit imunitní systém je rozpoznávat a vhodně na ně reagovat. Antigenem může být usmrcený či oslabený patogen, bakteriální toxin s potlačenou toxicitou, rozštěpené virové částice nebo třeba kombinace antigenu s určitým proteinem, a další.

Přirozená (nespecifická) imunita sice umí rozpoznat cizí antigeny okamžitě, ale první reakce bývá mírná. Také si patogeny “nepamatuje” a v podstatě reaguje na každý z nich stejně. Specifická imunita se rozvíjí až po narození, s přirozenou imunitou spolupracuje, ale na rozdíl od ní už vzniká trvalejší imunologická paměť.

Při likvidaci rozpoznaných cizích antigenů se imunitní systém učí, že na stejný antigen příště má reagovat razantněji. Očkované dítě by tak mělo být před nemocí chráněno dlouhodobě, případně se zajistí alespoň lehčí průběh onemocnění.

Principem očkování není vyvolat konkrétní nemoc v mírné formě, ale aktivovat náš imunitní systém látkou podobnou původci nemoci.

Jaká jsou v ČR povinná očkování?

Máme několik povinných očkování dětí:

Hexavakcína ta pokrývá záškrt, tetanus, dětskou obrnu, černý (dávivý) kašel, virovou hepatitidu (žloutenku) B a Haemophilus influenzae b. Obvykle jde o první očkování miminek.

Očkují se tři základní dávky (tzv. schéma 2+1, oproti dřívějšímu 3+1) v průběhu prvního roku života miminka. První je od započatého 9. týdne, druhá za další 2 měsíce a třetí pak za 6 měsíců.

Zarděnky, spalničky a příušnice – očkuje se mezi 13. – 18. měsícem po narození dítěte. Přeočkování následuje od 5. až 6. roku dítěte.

Záškrt, tetanus a černý kašel – přeočkování, provádí se v 5. až 6. roce věku.

Záškrt, tetanus, černý kašel a dětská obrna – přeočkování, provádí se v 10. až 11. letech.

Co ta nepovinná?

K výše uvedeným je možné také přidat řadu nepovinných očkování dětí. Tato volba už je pouze na vás:

Hepatitida B (pouze s indikací)

Děti, jejichž matka je HBsAg pozitivní, jsou očkovány proti žloutence jednou dávkou nejpozději do 24 hodin po narození.

Očkování tuberkulóza (pouze s indikací)

Pouze u dětí s indikací zvýšeného rizika tuberkulózy. Aplikuje se již během šestinedělí. Dotazníky pro stanovení zvýšeného rizika výskytu těchto nemocí v rodině dítěte většinou vyplňujeme již v porodnici.

Očkování pneumokok

Mezi pneumokoková onemocnění řadíme zánět průdušek, zápal plic, zánět obličejových dutin a středouší, zánět mozkových blan až sepsi. Očkování proti pneumokokům lze provádět společně s hexavakcínou a je základní varianta je hrazená pojišťovnou (varianta, která chrání proti více kmenům pneumokoka, už hrazená není).

Očkování rotaviry

Rotavirové infekce napadají nejčastěji děti do 5 let věku a způsobují těžké střevní potíže (bývají jednou z nejčastějších příčin průjmu u kojenců a v rozvojových zemích jsou častou příčinou jejich smrti). Často způsobují dehydrataci a nutnou léčbu za hospitalizace miminka. Očkování se podává kapičkami do úst od (6. týdne do osmi měsíců věku dítěte) ve dvou nebo třech dávkách. Mohou se také podávat spolu s hexavakcínou a očkováním proti pneumokokům.

Očkování proti chřipce

Chřipka je vysoce infekční virové onemocnění. Mezi běžné příznaky patří horečka, schvácenost, bolest hlavy a svalů, dýchací obtíže (nejčastěji suchý kašel). U dětí se také objevuje zánět středního ucha. Chřipka může někdy vést až zápalu plic. Očkování proti chřipce je možné provádět u dětí od 6 měsíců života.

Klíšťová encefalitida

Encefalitida je vážné virové onemocnění, kde je sice poměrně nízká úmrtnost, časté jsou však trvalé neurologické následky. Očkování proti klíšťové encefalitidě (někdy se mu také lidově říká očkování proti klíšťatům) je zpravidla možné aplikovat dětem od jednoho roku života.

Očkování proti rakovině děložního čípku

Nejde vlastně o očkování proti rakovině jako takové, ale proti HPV viru (lidskému papillomaviru), který ji způsobuje. Provádí se mezi 13. a 14. rokem života jak u chlapců (nemoc mohou přenášet), tak u dívek. Vakcína je hrazena pojišťovnou a je dobré očkovat před zahájením pohlavního života.

Neštovice

Přesněji “plané neštovice” (černé neštovice, jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, byly právě díky očkování celostvětově vymýceny) jsou virové onemocnění, které postihuje především děti a velmi snadno se mezi nimi přenáší. Projevuje se únavou, vyrážkou a zvýšenou teplotou. Očkování neštovic se dělá od 9. měsíce věku ve dvou dávkách.

Očkování meningokok

Meningokokové infekce jsou velmi nebezpečné a během pár hodin mohou z plného zdraví vést ke stavu selhání organismu. Infekce způsobuje záněty mozkových blan a horečnaté stavy. Kromě dětí se očkují proti meningokoku i dospělí, kteří cestují do rizikových zemí.

Kombinovaná vakcína

Jedná se o očkování, které slučuje ochranu proti více nemocem najednou (třeba hexavakcína, kterou se u nás očkuje už od roku 2007). Udává se, že jejich antigenní zátěž je dokonce nižší, než třeba zátěž po očkování proti samotnému černému kašli (které dostávala ještě generace našich rodičů).

Rozložení očkování

Když jsem byla s dcerou na očkování, očkovali jí dokonce toto “kombo”: rotaviry + pneumokok + hexavakcína. A tak ať už toho vím o očkování sebevíc, když jsem stála u paní doktorky s maličkou v náručí, bála jsem se. Paní doktorka, která má desítky let dlouhou praxi, mě ale ujišťovala, že za svou kariéru neviděla vážné vedlejší účinky (pomineme-li možnou horečku a plačtivost děťátka, která je po očkování spíše běžná a dá se vyřešit podáváním mírných dávek Nurofenu/Paralenu den dva po aplikaci vakcíny). Imunitní odpověď organismu je prý navíc mnohem větší při podání více vakcín naráz.

Očkování bych mohla samozřejmě maličké rozložit, ale při představě, že jí tím přidám několik stresujících návštěv ordinace s injekcemi navíc (a následný den dva horeček), jsem měla jasno, že to pro ni určitě nechci.

Tuto volbu všam máte a je dobré ji s lékařem probrat, pokud se ohledně podávání více očkování naráz necítíte úplně jistě.

Co další nemoci?

Pásový opar

Jde o infekci způsobenou stejným virem jako u planých neštovic. Virus se reaktivuje většinou ve věku nad 50 let a způsobí pásový opar. Častěji jím trpí ženy. Je možné se nechat očkovat, ale obvykle až po 50. roce života.

Malárie

Malárie je infekční onemocnění, které je přenášeno samičkou komára rodu Anopheles. Příznaky jsou pocení, zimnice, horečka, křeče a bolest kloubů. Vyskytuje se zejména v určitých regionech Afriky a Asie. Očkování proti ní neexistuje, ale lékař může předepsat preventivně tzv. antimalarika.

Očkovací kalendář

Pokud chcete mít očkování přehledně, podívejte se na očkovací kalendář.

Běžné vedlejší účinky očkování

Zarudnutí místa vpichu (bolest, otok), zvýšená teplota/horečka trvající 1-3 dny, únava, nevolnost.

Ihned po očkování může nastat i respirativně-afektivní záchvat (zní to hrozně, ale dítě se v podstatě pouze tak lekne, a na chvilku zkřiví obličej a přestane dýchat. Je dobré miminku například ihned fouknout do obličeje – nadechne se a začne křičet, je prostě jen v šoku).

Dále se uvádějí febrilní křeče – opět děsivý název. Průběh je poměrně dramatický (dítě na chvíli upadne do bezvědomí, záchvat křečí trvá v rámci desítek vteřin až jednotek minut, poté odeznívá), nicméně neohrožuje na životě ani na zdraví. Je potřeba dodat, že tyto křeče mohou být přidružené právě k horečce i při běžných infekčních onemocněních.

Váš lékař dítě před samotným očkováním vždy prolédne a rozhodne, zda jeho zdravotní stav očkování dovoluje.

Rizika očkování

Je třeba si říci, že očkování novorozenců není jen pozitivní záležitostí a hodně lidí v posledních letech vyjadřuje obavy ohledně vedlejších účinků. I mě velmi zajímalo, jaká reálná nebezpečí hrozí, pokud nechám své miminko očkovat.

Těžké kovy

Říká se, že vakcíny obsahují toxické kovy, jako např. rtuť a hliník. Rtuť se užívala zejména dříve a nyní na ní u nás narazíte jen u vakcíny proti Japonské encefalitidě, neobsahuje ji tedy žádná z povinných vakcín. Hliníkové soli jsou skutečně běžnou součástí vakcín a fungují jako zesilovač imunitní reakce.

Co se s hliníkovými solemi v organismu děje? Část se rozpustí v tekutině mezi tkáněmi a část se vyloučí s potem a močí. Proces trvá cca jeden až tři týdny. Malá část v těle zůstane uložena v orgánech. Nicméně hliník přijímáme i v jídle a pití celkem běžně a také se v nás částečně usazuje.

Osobně bych se toho nebála (viz např. Studie Jefferson et al. 2004, kde nebyl prokázán vliv hlinitých solí ve vakcínách na jakékoliv závažné reakce).

Autismus

Hodně je slyšet názor, že vakcinace souvisí s autismem. Dohledala jsem si proto slavný výzkum Dr. Wakefielda z r. 1998 v odborném časopise Lancet, kde tvrdí, že většina z 12 dětí měla v souvislosti s podáním vakcíny chronický střevní zánět a trpěla poruchami chování (autismem).

Tři roky trvalo, než se potvrdilo, že studie byla záměrně klamavá a jak se sami můžete přesvědčit, tak byla odborným časopisem stažena. Dr. Wakefielda vyškrtli ze seznamu lékařů a vzali mu lékařskou licenci. Ptáte se, proč svá data záměrně falšoval? Prý za tím byl úmysl získat velká finanční odškodnění za domnělé nežádoucí účinky po očkování.

Žádnou další publikovanou studii spojující vakcíny s autismem jsem nenašla, bohužel řada rodičů výsledkům klamavé Wakefieldovy studie stále věří (nebo možná o jeho podvodech jen neví).

Alergie

Dále panuje obava, že očkování má vliv na astma a alergie. V posledních 30 letech proběhla na toto téma celá řada studií .

Žádná přímá souvislost s masovým rozvojem astmatu a alergií v populaci prokázána zatím nebyla (Koppen 2004, Zent 2004, Matheson 2010).

Určitě je dobré vědět, že ve srovnání s každodenním bojem těla s viry a bakteriemi očkování zaměstná náš imunitní systém zcela zanedbatelně (0,1% kapacity dětského imunitního systému, a to ještě, kdybychom podali všechny povinné vakcíny naráz!).

Hlášení nežádoucích účinků

Vakcíny jsou, stejně jako ostatní léčiva, před uvedením na trh pečlivě testovány a na testování samotné dohlížejí nezávislé instituce (jak evropské, tak světové). I když se u očkování zjevně není třeba bát žádných plošných nežádoucích účinků, tak je třeba mít na paměti, že jakýkoliv vnější zásah do imunity není nikdy bez rizika a nežádoucí reakce na očkování mohou při kombinaci různých faktorů (predispozice, stres, infekce, oslunění apod.) výjimečně nastat.

V takovém případě je kromě řešení situace s lékaři také potřeba tyto účinky nahlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv . V rámci plošného používání vakcín jsou tyto hlášené nežádoucí účinky dlouhodobě monitorovány a kdyby jejich počet rapidně vzrostl, daná očkovací látka by se ihned přestala používat.

Homeopatika a kojení při očkování

Někteří rodiče podávají dětem při očkování homeopatika, aby zmírnili např. plačtivost či horečku. S tím osobní zkušenost nemám, ale pokud to prospěje vám jako rodiči se zmírněním obavy o dítě, je určitě dobré je vyzkoušet. Dále je samozřejmě vhodné v době očkování nechat dítě hodně odpočívat a jíst zdravě (stravu bohatou na vitamíny a nenasycené mastné kyseliny).

Pokud máte miminko a kojíte, nic lepšího pro něj nemůžete udělat! Pro miminka je kojení ihned po vpichu vakcíny velikou útěchou. Poskytuje jim nejen příjemně plné bříško, ale i a bezpečí u maminky. Její teplo a důvěrně známá vůně je uklidňuje. Proto vás většinou lékař sám pobídne vzít miminko ihned po aplikaci očkování do náruče a nakojit.

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

V Čechách je nejznámější odpůrkyní očkování Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., autorka knih jako Doba jedová nebo Varovné signály očkování.

Tvrdí např., že nárůst autismu koreluje s nárůstem očkování, a že ústup spalniček a zarděnek z populace uvolnil prostor pro nové nemoci.

Strunecká je každopádně velmi kontroverzní postavou a zbytek vědecké komunity od ní dává ruce pryč. Za svoji kariéru navíc vyhrála několik bludných balvanů Českého klubu skeptiků Sysifos, což je vlastně taková vědecká anticena, vč. Diamantového bludného balvanu v r. 2018 za mimořádný celoživotní přínos pseudovědě.

MUDr. Ludmila Eleková

Další známou odpůrkyní je MUDr. Ludmila Eleková, která se kromě autismu věnuje i problematice toxicity těžkých kovů ve vakcínách.

Eleková je ovšem podobně kontroverzní. V r. 2013 vyhrála Zlatý Bludný balvan za své tažení proti očkování. Terčem kritiky se stal zejména tento její výrok:

„Očkovat není nutné žádné děti. Byla bych ráda, kdyby lidé konečně pochopili, že je irelevantní bavit se o závažnosti nemoci jako o kritériu vhodnosti očkování. I u závažných nemocí platí, že očkování proti nim oslabí imunitu proti všem infekcím, včetně té, proti které se očkuje.“

O dva roky později vyhrála Eleková anketu Lékař roku, ovšem jak se ukázalo později, tak jde o celkem bezvýznamnou internetovou anketu, kde vám k vítězství stačí 786 hlasů. Navíc prý bylo hlasování zmanipulované.

Strach z očkování

Co se týká strachu rodičů z očkování dětí, mám pro něj pochopení. Jen mě překvapuje, že strach rodičů z očkování může převýšit strach z toho, že by se dítě opravdu jednou z těchto nemocí nakazilo a hrozily mu trvalé zdravotní následky nebo dokonce smrt. Vždyť očkování každoročně zachrání život více jak 2 milionům dětí.

Nemluvě o tom, že poskytuje tzv. kolektivní imunitu – při dostatečně vysoké proočkovanosti chráníme i oslabené jedince (mezi očkovanými se přeruší šíření infekce a sníží se riziko jejího přenosu na neočkované). Klesá pak i míra užívání antibiotik.

Proto pokud se rozhodneme z jakéhokoliv důvodu neočkovat, mějme na paměti, že toto rozhodnutí neovlivňuje jen naše děti, ale sahá daleko za hranice naší rodiny. To koneckonců můžeme vidět u nás i ve světě na znovu propuklé epidemii spalniček.

Víte, že strach z očkování vám pomůže zmírnit například poměrně jednoduchý test vrozených poruch fungování imunity?

Někteří rodiče mohou mít strach nechat dítě naočkovat některou z nepovinných „živých“ vakcín, které obsahuje živé oslabené patogeny. Jedná se třeba o očkování proti Rotavirům, způsobujícím urputná průjmová onemocnění zejména u kojenců.

Vyšetření TREC a KREC (z pár kapek krve odebraných z patičky nebo z prstu miminka) odhalí, zda vaše děťátko netrpí závažnou poruchou funkce imunitního systému a vy si budete jistí, že je bezpečné nechat jej takovou vakcínou naočkovat.

Naposled se dotknu tvrzení, že si očkováním si do těl zbytečně vpravujeme další chemii, které přijímáme beztak už hodně. Myslím, že daleko bezpečnější cestou, než bojkotovat očkování, je redukovat náš příjem „chemie“ pomocí každodenních změn, které ve výsledku našemu tělu výrazně ulehčí. Například vybírat sobě i dětem certifikovanou přírodní kosmetiku, kupovat lokální a farmářské (či chcete-li, bio) suroviny nebo například bojovat za zákaz používání prokazatelně škodlivých postřiků typu Roundup.

Závěr: Očkovat nebo neočkovat?

Snažila jsem se pro vás sepsat ucelené informace, proč očkujeme, přiložit přehled jednotlivých vakcín, nastínit, jaká jsou možná rizika a kdo jsou hlavní odpůrci očkování, abyste si sami mohli udělat názor.

Závěrem to tedy shrnu. Očkujeme proti závažným nemocem, které mohou mít nejen pro miminka fatální následky. K několika povinným očkováním si můžeme zvolit celou řadu nepovinných.

Ve vysoce proočkované populaci se snižuje výskyt infekčních onemocnění, proti kterým se očkuje. Tím chráníme i jedince, kteří být očkováni objektivně nemohou nebo rizikové skupiny lidí s oslabenou imunitou, seniory a těhotné.

Očkování s sebou nese některá rizika a je pravda, že vakcíny obsahují zdraví ne zrovna prospěšné látky, nicméně odpůrci často propagované spojování s autismem, alergiemi apod. považuji za neprokázané.

Oproti závažnému průběhu a fatálním zdravotním následkům reálné infekce těmi nemocemi, proti kterým se dnes očkuje, jsou podle mě tato rizika zanedbatelná.