Jak uklidnit miminko

Jak uklidnit miminko

Plačící dítě obvykle nenechá nikoho lhostejným. Ať už je slyšet v hromadné dopravě, v ordinaci lékaře nebo kdekoliv jinde ve veřejném prostoru.

Většina z nás se alespoň ohlédne, v duchu nám možná problesknou myšlenky, jestli miminko něco bolí nebo má hlad, často se po očku díváme, zda maminka na jeho pláč reaguje.

Někdy v nás hlasitý pláč vyvolá dokonce vztek (zvláště po těžkém dni v práci při cestě autobusem skrz zacpané město domů), lítost, strach nebo touhu pomoci.

Je naprosto žádoucí, aby dětský pláč vyvolával přesně takové emoce.

Miminka jinak než pláčem komunikovat prostě neumí a pomoc si přivolat potřebují.

Pokud jste ale maminka nebo tatínek a o malé miminko pečujete prakticky nepřetržitě, pláč vám možná trhá uši dlouhé desítky minut denně a pomalu vás přivádí k šílenství. 

Rodiče na vlastní kůži intenzivně cítí, jak moc jsou dětský pláč a k tomu často přidružená rodičovská bezmoc frustrující a vyčerpávající.

Právě jim bych ráda předala alespoň několik tipů, jak uklidnit miminko, ale také jak pláči miminka předcházet.

Intenzita pláče

Plačící miminko dokáže vyvinout neuvěřitelnou hlasitost – až 85 decibelů. To se rovná například hluku v tunelu metra nebo hlasité hudbě.

Zároveň vyvolá v rodičích vysokou hladinu stresu a množství různých, často velmi silných emocí.

To je samozřejmě účinný evolučně daný mechanismus, protože rodič pláč slyší i z dálky a přirozeně znervózní a ihned k miminku spěchá a hledá, co je příčinou pláče a jak děťátku co nejrychleji pomoci.

Proč miminko pláče

Pláč ve své podstatě není špatný, i když ho většinou vnímáme negativně a spěcháme miminku na pomoc. 

Jedná se však o komunikační prostředek, pomocí kterého miminko sděluje, že se necítí dobře.

Maličké miminko jiný způsob komunikace neovládá a jeho pláč tedy vždy znamená signál: „něco se děje, prosím, pomoz mi!“.

Pokud se na pláč podíváme blíže, zjistíme, že vůbec není chaotický a nahodilý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak se jedná o zvuk s informační hodnotou.

Fascinující výzkumy ukazují, že miminka napříč různými kulturami dokonce používají určité typy pláče a konkrétní hlásky podle příčin pláče.

Pokud se tedy maminka na své miminko dostatečně naladí, během určité doby už bude schopna odhadnout, co za pláčem jejího drobečka vězí.

Přitom je dobré říci, že miminka často nejprve spouštějí „povyk“. Tedy krátké naříkavé tóny s pauzou, kterými k sobě volají pozornost pečovatele. 

Pokud nepřijde odezva na tyto varovné signály, pláč se rozvine naplno a často už bývá mnohem obtížnější miminko uklidnit.

Říká se, že pokud během prvního půl roku života miminka reagujeme an jeho pláč rychle a citlivě, v následujících 6 měsících miminko pláče mnohem méně.

Ví už, že pokud se necítí dobře, stačí vyslat varovné signály, a jeho potřeby budou vyslyšeny.

Příčin pláče může být celá řada:

  • Hlad 
  • Touha po kontaktu
  • Nepohoda v plence
  • Zima/horko
  • Přílišná míra únavy
  • Bolest či nemoc
  • Osamělost a strach
  • Temperament dítěte
  • Stejná poloha po velmi dlouhou dobu

Příčiny pláče podle věku miminka

Pláč se samozřejmě vyvíjí s tím, jak miminko roste. 

Brzy po porodu vydává miminko spíše roztomilé zvuky, které nás možná falešně navnadí k tomu myslet si, že naše miminko plačtivé nebude.

Ale už cca 7-10 dní po porodu pláč většinou nabírá na intenzitě a objevuje se s častou frekvencí.

Častý a intenzivní pláč miminka nás chtě nechtě nejspíš bude provádět zejména po celé šestinedělí.

To je doba, kdy pláč kulminuje a (prvo)rodiče jsou většinou velmi zoufalí, neboť pláči a chování svého miminka ještě tak úplně nerozumí.

To je v pořádku, miminko totiž musíte nejprve poznat a sžít se s ním. To se vám podaří snáze, pokud budete s miminkem v co nejbližším kontaktu.

  • Hlad a touha po kontaktu

Novorozenec do 1 měsíce věku pláče většinu času kvůli hladu a touze být u maminky.

Pokud kojíte, je v tomto období nejjednodušším řešením nešťastnému uzlíčku při každé nepohodě nabídnout prs. A to i když (nebo zejména když) nevíte, proč pláče.

Hlad a touha po kontaktu jsou totiž u novorozence v podstatě to samé.

Devět měsíců bylo miminko součástí těla maminky, den co den, bez přestávky. Dalších devět měsíců na světě si v podstatě od tohoto stylu života „odvyká“.

Zahoďte za hlavu všechny nesmyslné poučky a mýty o kojení a péči o miminko, kterými vás jistě bohatě zásobilo příbuzenstvo i personál porodnice. 

Poslouchejte svou vlastní intuici. Kojte bez dodržování intervalů, spěte spolu s miminkem, když vám to tak vyhovuje.

Mazlete se, chovejte ho v náručí, dotýkejte se ho, pusinkujte ho, čichejte k jeho hlavičce, noste ho v šátku či nosítku, koupejte se spolu. 

Maličké novorozeně nemůžete rozmazlit (jen vymazlit). Je na vás plně závislé. Nechápe příčinu a důsledek, akci a reakci. Na pláč novorozence reagujte, pokud možno, co nejdříve.

Tak maličké miminko není schopné vás svým pláčem manipulovat. Takže se nemusíte bát, že se z vás stane otrok jeho rozmarů. Ať už to vaše tetička z druhého kolene tvrdí sebeurputněji. 

U staršího miminka už se zase vyplatí dát si pár vteřin k rozpoznání, co se vám pláčem snaží sdělit a co přesně potřebuje, a podle toho už efektivně zakročit.

Kojení je instantní lék na hlad, bolest, nepohodu, strach, samotu, úzkost a osamělost.

Pomůže vám s přetaženým miminkem, neboť se jedná o asi nejjednodušší způsob, jak uspat miminko (a vám zase udělá dobře usnout spolu s miminkem u kojení v bezpečné poloze).

Pokud panují horka, určitě kojení neomezujte a kojte na požádání. Miminko bude mít, stejně jako vy, mnohem větší žízeň, bude nevrlé a plačtivější.

  • Nepohoda v plence

Řada moderních maminek nedá dopustit na bezplenkovou komunikační metodu. Miminku totiž může být nepříjemné nejen být v mokré plínce, ale také do plínky konat potřebu. 

Nezřídka se proto stává, že se miminko vyčůrá zrovna, když ho přebalujeme.

Proto několikrát denně můžete zkusit miminku plenku sundat a nechat ho „na volno“ nad kyblíčkem, umyvadlem nebo miskou. Je možné, že mu bude příjemnější chodit na záchod takto.

Pozor na to, že při pobytu v autosedačce, nosítku nebo šátku může miminko tuto potřebu cítit ještě výrazněji. Může plakat právě proto, že se mu chce na záchod, a nemá na to prostor.

Kapitola sama pro sebe jsou zapařeniny a bolestivé praskliny nejen v plenkové oblasti, ale kdekoliv na citlivé pokožce miminka.

Můžete jim snadno předcházet příležitostným větráním opruzených míst, koupelí s olejíčkem a důkladným promazáním celého tělíčka po koupeli nebo při masáži.

  • Zima/horko

Všude možná slýcháte, že miminko musí mít alespoň o vrstvu více než vy. Na jednu stranu je to dobře zapamatovatelné pravidlo, na druhou opět narážíme na to, že každé miminko je jiné

Třeba tak stejně jako já zjistíte, že ačkoliv vy jste zimomřivá, vrstvíte na sebe oblečení a stále se ještě třesete zimou, vaše miminko už v mikince pofňukává, má horké čelo a potí se mu zátylek.

Na čele a zátylku nejlépe poznáte, zda je miminko přehřáté. Ručičky ani nosík nemusí věrně odrážet jeho pocit tepla či chladu.

Rozhodně respektujte roční období, do kterého se miminko narodilo, i aktuální počasí, za kterého se vydáváte s kočárkem ven.

Přehřáté miminko se bude vztekat hodně intenzivně a pláčem vás bude nabádat ke změně oblečení.

  • Přílišná míra únavy

Když miminko povyroste a více vnímá svět okolo sebe (kolem 3. měsíce), může plakat i proto, že už je z tolika vjemů „přetažené“ a hledá ve vaší náruči jistotu a bezpečí, případně možnost světu na chvíli uniknout spánkem.

Miminka často pláčou k večeru. Není divu. I vy se večer nejspíš po celém dni těšíte na svůj klid v teple domova. 

Stejně tak miminko po celodenním intenzivním zkoumání širého světa okolo sebe vyhledává k večeru klid a teplo vaší náruče.

Děťátku mohou vadit cizí lidé v bytě i ostrá světla a výrazné zvuky. Vytvořte si večerní pohodičku, ztlumte světla a pusťte si relaxační zvuk deště nebo příjemnou klidnou hudbu nebo miminku zazpívejte. 

Miminka jsou rituální stvoření. Může se vám stát, že někdy se pláč objeví okolo doby, kdy obvykle nastává večerní koupání a uspávání miminka.

Pláčem může dítě vyjadřovat touhu po dobře známých opěrných bodech v chaotickém dni

Návštěvy proto vyprovoďte domů, i ony mohou narušovat či opožďovat vaše večerní uspávací rituály.

  • Bolest či nemoc

Pokud se cítíte nejistí a miminko se chová neobvykle (má záchvaty pláče, který zní, jako by ho něco bolelo a nejdou utišit nebo je apatické, spavé a malátné či trpí nechutenstvím), raději kontaktujte svého pediatra.

V prvních měsících miminko často trápí bolesti bříška (koliky). Ty mohou mít kromě fyzické příčiny (nedovyvinutá trávicí soustava) i psychické důvody.

Ulevit mu můžete (kromě různých preparátů ve formě kapiček) nošením v šátku či nosítku, pravidelnými masážemi, cvičením s nožičkami a polohováním na bříško.

Existují i speciální mastičky a olejíčky na bolavé bříško kojenců.

Pokud kojíte, projděte svou stravu a zkuste vynechat nadýmavé a kořeněné pokrmy.

S přibývajícím věkem začne být miminko znenadání plačtivé, bude si často sahat do pusy, slintat a kousat vše, co má po ruce. To se hlásí první pohyby zoubků

Bývají doprovázeny většími či mírnějšími obtížemi, někdy se vyskytne teplota nebo budou dny, kdy miminko prostě nebude spokojené jinde než u prsu.

Klubající se zoubky nemusí být ihned v pusince vidět. Dlouhou cestu musí totiž urazit ještě v dásni. Dásně mohou být nateklé a zčervenalé, ale také nemusí.

  • Osamělost a strach

Jak miminko povyroste (cca 7.-8. měsíc), začne odlišovat známé tváře (zejména tváře členů užší rodiny) od tváří cizích lidí.

Může se snadno rozplakat, když na něj promluví nebo ho vezme do náruče osoba, kterou nezná nebo ji nevídá příliš často.

Kojenec bude také neklidný, pokud mu maminka zmizí z dohledu.

Někdy se používá termín separační úzkost. Je to opět vývojová fáze, která samozřejmě časem přejde.

Zkuste proto zhrzeným prababičkám a tetičkám vysvětlit, ať si neberou osobně, že k nim miminko právě do náruče nechce.

„Separační úzkost“ může mít i své příjemné stránky. Například když miminko pozná a viditelně vítá blízkou osobu, která právě přišla (například oblíbenou babičku, která si s ním přišla hrát, nebo tatínka, který se vrátil z práce).

  • Temperament dítěte

Některé děti jsou od přírody klidné a působí vyrovnaně už v peřince. Jiné rozhodí každá maličkost a dají vám to najevo intenzivním pláčem.

To je v pořádku. Lidé jsou různí, a tak i miminka se projevují rozdílně.

Pokud máte extrémně klidné miminko, které o sobě prakticky nedává vědět pláčem, asi se právem cítíte spokojení.

Neznamená to ale, že toto miminko má oproti temperamentnějším vrstevníkům jiné potřeby.

Miminku věnujte lásku, mazlení a soustředěnou pozornost, i když nepláče. Nezapomeňte, že u miminek je hlad a touha po tom, být s vámi, jedno a to samé.

  • Stejná poloha po velmi dlouhou dobu

Dospělí mají velkou výhodu oproti malým dětem. Pokud potřebují, ve spánku se mohou kdykoliv přetočit do pohodlnější pozice. Maličkému miminku musíte tento komfort zajistit vy.

Stejně se bude v noci i ve dne často budit na kojení. Nezapomeňte ho proto také při té příležitosti přetočit do jiné spánkové polohy (ze zad na bok, z jednoho boku na druhý apod.).

Chybějící čtvrtý trimestr (0-3 měsíce)

Fascinující poznatky o dětském pláči shrnul ve své knize Nejšťastnější miminko v okolí americký pediatr Harvey Karp.

Lidská mláďata se rodí o tři měsíce dřív, než by bylo potřeba. Pokud se podíváme na tříměsíční miminko, je opravdu o mnoho vyzrálejší než novorozenec.

Zajímá se o svět okolo sebe a začíná si samo broukat, jeho trávení je vyvinutější a netrápí ho už tolik bolestivé koliky. 

Tak veliké miminko už by ale nebylo v ženských silách porodit. Proto se miminka rodí pouze s tou nejnutnější výbavou, kterou pro přežití potřebují.

Tedy s několika vrozenými reflexy a nevyzrálou, ale funkční trávicí soustavou. 

První 3 měsíce novorozence je tedy naším úkolem zajistit miminku co nejpodobnější prostředí tomu, jaké mělo v děloze. Tím mu totiž suplujeme takzvaný chybějící “4. trimestr těhotenství”

Pláč novorozeného miminka se často po první tři měsíce ozývá hlavně proto, že děťátko zažívá ohromný šok z prostředí, do kterého se dostalo.

Pobyt v bříšku bychom směle mohli nazvat pobytem „all inclusive“. Miminko bylo 24 h denně v teple, objímáno těsně dělohou, s jídlem a pitím kdykoliv k dispozici, s příjemným bílým šumem a občasnými tlumenými zvuky zvenčí a s prakticky neustálým kolébáním.

Rodí se však do světa, který je nezvykle tichý a studený. Případné zvuky jsou velmi ostré a náhlé.

Jídlo, pití a objetí už miminku nejsou dopřávány neustále, kolem něj se otevírá děsivá volnost prostoru a navíc se mohou přidat bolesti bříška.

Abychom mohli první tři měsíce miminku co nejvíce napodobit prostředí dělohy, musíme si toto nejprve uvědomit.

Pak můžeme využít rady doktora Karpa na to, jak utišit miminko.

Ten tvrdí, že tak, jako se miminka rodí se sacím a polykacím reflexem, rodí se také s reflexem utišovácím.

Sám postuloval 5 zásad, pomocí nichž lze vyvolat u miminka utišující reflex.

Karpova metoda utišení plačícího miminka

  • Zavinutí ručiček
  • Poloha na boku
  • Jemné kolébání
  • Šum
  • Sání

Pokud tedy miminko zejména v prvních třech měsících života (zásady jdou samozřejmě s drobnými obměnami využít i v pozdějším věku) často pláče, zkuste se podívat na videa, jak přesně Karpovu metodu provést.

Všechny kroky je totiž dobré provést s určitou intenzitou.

Někdy budou k uklidnění stačit třeba dvě zásady, jindy vám bude trvat miminko uklidnit déle, i když provedete všech pět kroků správným způsobem. 

Čím častěji bude miminko takto uklidňováno, tím spíše se při dalším použití stejné metody utiší, protože si na tento způsob utišování zvykne.

  1. Zavinutí

Miminku zavinujeme pouze ručičky. Nožičky musí mít potřebný prostor pro pohyb, který alespoň trochu uleví od bolavého bříška.

Dnes už můžeme koupit krásné a jednoduché zavinovačky podle věku dítěte (0-3 m, 4-6 m, atd.), které se většinou zapínají suchým zipem a mají prostorný vak na nožičky. 

Dítě tedy na zavinovačku položíme a nožičky mu dáme dovnitř vaku, přitiskneme mu jednu ručičku k boku a překryjeme od ramene k protilehlému boku cípem zavinovačky (případně upevníme na suchý zip uprostřed).

Cíp zasuneme pod bok protilehlý k upevněné ručičce.

Druhou ručku miminka přikládáme k tomu boku, který má nyní přes sebe pruh zavinovačky a opět ručku od ramene k protilehlému boku těsně připevníme zavinovačkou (na suchý zip, umístěný většinou na boku/zádech). 

V porodnici vás nejspíše naučí děťátko takto zavinovat do plínky. Každopádně je velmi vhodné nakoukat videa předem nebo se nechat zavinování naučit s vaší přinesenou zavinovačkou v porodnici. 

Snažit se na techniku zavinutí přijít až se svíjejícím se a plačícím miminkem už může být větší nápor na nervy.

Existují také zavinovačky typu „swaddle up“, které se zapínají klasickým zipem uprostřed a vypadají jako miniaturní spacák. Ty drží ručičky miminka pokrčené vedle ramínek a dovolují mírný pohyb ručiček v půlkruhu dopředu. 

Výhodou těchto zavinovaček je, že do nich miminko vkládáte opravdu jako do spacáčku. Nemusíte se učit miminko zavinovat (ale zas tak těžké to není, je to jen otázka cviku).

V zavinovačce „swaddle up“ si miminko může přejíždět ručkama v zavinovačce jemně po obličeji, což ho také uklidňuje. Podobný rozsah pohybu totiž mělo i v děloze, kde jeho ručičky byly neustále těstě u obličeje.

Zavinutí by mělo být těsné. Nezapomeňte, že se snažíte miminku vytvořit prostředí co nejpodobnější jeho stěsnané pozici v bříšku.

Výhody a nevýhody zavinování

Podle doktora Karpa zavinutá miminka spí lépe, a také u nich klesá riziko syndromu náhlého úmrtí (SIDS), protože se v zavinovačce spíše nepřekulí na bříško.

Někdo ale zase může namítnout, že když miminko bude spát déle a méně se budit, prodlouží se uměle intervaly mezi kojeními a mamince se může vytvořit méně mléka

I to je názor, nad kterým stojí za to se zamyslet. Konečné rozhodnutí je jen a jen na vás. Osobně si myslím, že novopečené mamince je každá minuta dětského spánku dobrá

Novorozenec se stejně bude na kojení budit častěji, než byste asi čekala (a než byste si přála).

Obrovskou výhodou je, že těsné zavinutí ručiček eliminuje Moorův úlekový reflex (miminka se totiž trhavými pohyby svých vlastních ručiček často sama vytrhnou z blaženého spánku). 

Při tomto reflexu miminko rozhodí ruce (reflex také někdy  aktivujeme, pokud pokládáme miminko na záda) a rozpláče se. Má totiž pocit, že padá.

Proto je lepší pokládat miminko jemně přes bok nebo, pokud ho pokládáme přímo na zádíčka, měl by se podložky jako první dotknout zadeček

Maličké miminko často vydrží v zavinovačce spokojené poměrně dlouhou dobu.

Samozřejmě je ale potřeba dopřávat miminku změnu polohy, přestávky na kojení, přebalení, mazlení, případnou koupel, masáž bříška a polohování na bříško.

Jak dlouho miminko zavinovat

Některá miminka být zavinutá nechtějí. Jiná jsou ještě po zavinutí rozrušená, brzy se ale při utišování zklidní a usnou. Některým miminkům se znatelně uleví, pokud zklidníte chaotický pohyb jejich ručiček.

Pokud se snad bojíte, že si na zavinování miminko navykne, nebo, tak jako já, slýcháte od svého (bezdětného) okolí podivující se a rádoby vtipné komentáře, že drobečka ve čtyřech měsících stále ještě na spaní zavinujete, nebojte se.

I když takové názory žádné čerstvé mamince na sebedůvěře nepřidají, ze zkušenosti vím, že miminko si samo řekne, až mu zavinutí přestane vyhovovat

Může mu to vydržet tři měsíce nebo šest, možná bude časem rádo spát s jednou ručkou mimo zavinovačku, a nebo po zavinutí ručičky bleskurychle vykroutí ven a ukáže vám, že nastal čas spánku s ručičkama na volno.

Žádné dítě nepůjde se zavinovačkou do školky.

Většinou je to opravdu jen otázka prvních 3-4 měsíců či půl roku, kdy miminko potřebuje zavinovat pro lepší spánek a pocit bezpečí.

  1. Poloha na boku/bříšku

Po zavinutí je ideální položit si v náručí miminko na bok či ho lehce natočit skoro na bříško.

Můžete si ho položit na klín zády k vašemu břichu. Miminko se o vás bude opírat zádíčky a zároveň bude mít rozhled.

V této pozici mu do ouška začnete syčet šššššš, a k tomu ho jemně kolébat, což jsou další dvě zásady Karpovy metody. Miminko se bude postupně zklidňovat.

Miminka mívají polohování na bok a „na tygříka“ rády. Poloha na tygříka je velmi vhodná i pro odříhnutí po kojení.

Miminko leží bříškem na vašem předloktí (nožičky mu můžete navíc stlačit lehce k bříšku, pomůžete mu zbavit se nahromaděného vzduchu).

Utišené miminko můžete položit přes bok do hnízdečka, v této poloze může i spát. Jen byste měla zajistit, aby se nepřekulilo ve spánku na bříško.

Hrozí riziko, že by se mohlo udusit.

Hnízdečko se dá koupit nebo snadno vytvarovat z kojícího polštáře a deky.

  1. Kolébání

Zavinuté miminko v pozici na boku začneme jemně kolébat. Může to být pohyb „stěračový“ ze strany na stranu nebo pohyby nahoru a dolů.

Je velmi důležité dělat pohyby sem a tam v malém rozsahu. Přitom samozřejmě fixujeme hlavičku děťátka.

Ta se pohybuje opravdu jen v rozsahu max. 2-3 cm. Kolébání provádíme jemně, ale intenzivně.

Je to podobné, jako když miminko vezete v kočárku a je mu příjemné drncání, u kterého se jeho tělíčko a hlavička v měkkých peřinkách lehce natřásá.

Ráda bych tu výslovně zmínila, že s dítětem v žádném případě hrubě netřeseme. Karpova metoda nemá se syndromem třeseného dítěte zhola nic společného

Syndrom třeseného dítěte nastává v případě, že s miminkem někdo třese velmi intenzivně a neurvale, nebo s ním dokonce mrští do postýlky (většinou bohužel jeden z rodičů v afektu, když dítě velmi dlouho není k utišení). 

Trhavé pohyby mohou způsobit vážné poranění mozku a případné postižení nebo smrt.

  1. Bílý šum

V těhotenském bříšku bylo velmi rušno. Všechny zvuky (proudění krve, tlukot matčina srdce, pohyby v trávicí soustavě) dohromady vytvářely poměrně hlasitý monotónní šum, který byl konstantní a dunivý.

Rodiče se často diví, že jejich miminko usne například při zapnutém vysavači, šumícím rádiu, které ztratilo signál, nebo při zvuku fénu či sprchy a tekoucí vody obecně.

Podobný zvuk ale bylo miminko zvyklé poslouchat nepřetržitě po dobu devíti měsíců.

Bílý šum vytváří příjemnou kulisu, na jejímž pozadí mohou splynout rušivé podněty z okolí. Proto je skvělou cestou, jak utišit novorozence a zlepšit jeho spánek.

Šum můžeme miminku naštěstí napodobit i po narození. Dnes už máme k dispozici naštěstí i takové vychytávky, jako jsou šumící plyšové hračky, takže nemusíme nutně celou noc nechávat šumět rádio.

Plyšáky můžete zkusit miminku umístit k postýlce či hnízdečku (pozor na umístění v postýlce, miminko by se hračkou mohlo udusit).

Bílý šum můžete pouštět miminku i z počítače. Existuje spousta nahrávek deště, hučících vodopádů nebo klasického bílého šumu.

Při tišení miminka Karpovou metodou kolébáme zavinuté miminko v pozici na boku, a k tomu mu do ucha syčíme šššš.

Případně si můžeme pustit šumící hračku nebo nahrávku bílého šumu. Hlasitost by měla být překvapivě stejně intenzivní jako dětský pláč.

Jak se ztišuje pláč miminka, můžeme bílý šum ztišit i my. Šumící hračka může děťátko doprovázet každé usínání.

Samozřejmě nepokládáme šumící hračku děťátku bezprostředně k uchu, ale spíš 20-30 cm od něj.

  1. Sání

Třešničkou na dortu celé metody je pak sání.

Uklidněné miminko můžeme kojit nebo mu nechat sát náš prst (samozřejmě čistý a bříškem nahoru k hornímu patru miminka) či dudlík. 

Vždy je lepší před kojením plačící miminko alespoň trochu uklidnit, protože se spíše přisaje správným způsobem.

Sání miminko uklidňuje prakticky vždy. I v bříšku mělo miminko své ručičky těsně u obličeje a mohlo si cucat prstíky.

Po narození mu bohužel ručičky nekontrolovatelně létají sem a tam a palec si cíleně dokážou cucat až cca tříměsíční děti.

Výhody Karpovy metody

Karpova metoda je úžasná v tom, že je nenásilná a můžete ji praktikovat prakticky kdekoliv.

Pokud už víte, jak na to, je to rychlá a efektivní pomoc, jak utišit, ale i jak uspat dítě.

Navíc při dostatečném cviku třeba ohromíte a jednou provždy umlčíte všechny ty prababičky a tetičky, co vám pořád vnucují, že máte miminko nechat plakat, abyste ho nerozmazlili.

Karpovu metodu utišení miminka jsem si sama velmi oblíbila. Pediatr působí na videích doslova jako zaříkávač miminek.

Jeho knihy jsou napsané skromně, s láskou a účastí k dítěti i jeho rodičům. 

Sám říká, že svou metodu sestavil také proto, aby ulevil vyčerpaným rodičům od hodin křiku a napomohl tím předcházet týrání a hrubému třesení dětí.

Další způsoby uklidnění miminka

Samozřejmě také existují i další metody utišení miminka.

  • Koupele a masáže

Maličkému miminku může ulevit pravidelná masáž bříška pro odstranění nahromaděného vzduchu nebo masáž celého těla nebo hlavičky.

Výborně působí i společná koupel ve vaně s rodičem nebo koupání v koupacím kyblíku. Ten je velmi vhodný pro novorozence.

Miminko je schoulené ve fetální poloze v kyblíku plném příjemně teplé vody, často se do vody i vykaká nebo vidíte, jak odchází prdíky. Zkrátka se mu uleví po všech stránkách.

Může to být také jedna z metod, jak uspat novorozence, který se v teplé vodě dostatečně unaví a připraví k odpočinku.

  • Nošení

V neposlední řadě můžete miminko utišit nošením v šátku nebo ergonomickém nosítku

Zde samozřejmě respektujte správné postavení tělíčka miminka (záda do tvaru písmene „C“; nohy do tvaru písmene „M“, kdy kolena jsou výš, než kyčle; obě ramínka stejně vysoko) a zajistěte dostatečný přístup vzduchu k obličejíku miminka.

Nošením si zároveň uvolníte ruce pro činnosti v domácnosti nebo si ulevíte od věčného vození kočárku. Nošení by mělo být příjemné i pro vás kvůli milému kontaktu s děťátkem. 

Miminku se při správné poloze v šátku pěkně formují kyčle, teplo a pohyb mu zase pomáhají od bolavého bříška.

Většině miminek je příjemné monotónní houpání a pocit, že se jejich tělo pohybuje pomocí chůze rodiče.

Samozřejmě vůně, teplo, objetí a hlas milujícího rodiče většinou způsobí, že se miminko velmi rychle uklidní.

Nošení dítěte na těle rodiče je nejen velmi praktické, ale navíc je dětmi přirozeně očekávané (viz např. skvělá kniha Handling a nošení dětí).

Podle její autorky je tělíčko miminka fyziologicky přizpůsobené nošení.

Napovídá tomu například úchopový reflex na rukou a nohou nebo kyčelní vaz, který u miminek zabraňuje natažení nohou v kyčlích a udržuje stehna v roztažení a ohnutí.

Miminko je tak přirozeně přizpůsobeno nošení na těle rodiče, aniž by ho to stálo energii. Mimo jiné je nošení opět další velmi příjemná a efektivní metoda, jak uspat kojence.

Lidské mládě je tedy z biologického hlediska nošenec a kočárky jsou až vymožeností z relativně nedávné doby.

Pokud se podíváme na (z dnešního pohledu) „primitivní národy“, uvidíme, jak maminky svá miminka neustále nosí. Děti jsou tak součástí denní rutiny matek.

Nošení je ale dobré s miminkem nacvičit. Chvilku potrvá, než se naučíte vázat šátek či zapínat nosítko.

Miminko se může při navazování do nosítka vzpouzet, takže se rodič mylně domnívá, že mu nošení vůbec nevyhovuje.

Nošení vyžaduje od vás obou trpělivost a cvik. Při vázání dítěte do šátku je často dobré se jemně pohupovat a broukat nebo dělat „šššš“. 

Nezapomeňte, že miminko nejvíce uklidní to, že budete při nošení chodit. A to i pokud bude po navázání do šátku či nosítka stále rozrušené a bude se od vás odtlačovat. Časem ho rytmus chůze ukolébá. 

Jako rodiče jistě přijdete na vlastní metody, jak zklidnit rozrušeného drobečka.

Někomu pomáhá třeba pouštění rytmické hudby a tancování s miminkem v náručí, jinému zase projížďka autem s miminkem v autosedačce.

Pláč a poloha na spaní

Pozor na polohování miminka při spánku. Brzy po narození jsou záda miminka stále tvarovaná do písmena „C“.

Miminko může plakat, pokud ho položíte na rovnou (tvrdou) matraci a záda mu tím uměle narovnáte. 

Miminku je to nepříjemné a vzteká se, mává ručičkama a nožičkama. Touží se schoulit do klubíčka podobného fetální pozici.

Vyjít vstříc mu můžete třeba tak, že mu na spaní pořídíte hnízdečko, nebo mu ho jednoduše zhotovíte z kojícího polštáře (který stočíte do podkovy a překryjete jemňoučkou dekou či županem).

Hnízdečko dá miminku příjemný pocit objetí a ohraničeného prostoru, zároveň také úlevu a odpočinek, protože jeho tělíčko se dotýká podložky co největší plochou.

Pláč a slzy

Zvláštní nadpis, že? Pláč a slzy, to přeci patří k sobě. Ne nutně u miminek. Miminka zpočátku mohou plakat bez slz. Krabatí obličej a křičí, ale slzy jim netečou.

Neznamená to ale, že by jejich pláč byl o to méně závažný. Jejich slzné kanálky jen ještě nejsou natolik vyvinuté, abyste mohli pozorovat skutečné slzy stékající po tváři. 

Ty spatříte až cca po 1.-2. měsíci věku, někdy i později. Pokud máte obavy, že se slzičky stále neobjevují a miminko by mohlo mít například zúžené slzné kanálky, poraďte se se svým dětským lékařem.

Nejspíš vás uklidní, že se slzy časem samy objeví. Kdyby byly slzné kanálky zúžené, nejspíše byste pozorovala zarudnutí a otok (většinou jednoho očička), často spojené s tvorbou hlenu. 

Pláč po 3. měsíci věku

Čím je miminko starší, tím více vnímá a chápe svět kolem sebe, svou denní rutinu, péči, která je mu věnována a případné denní rituály (koupání, zpívání ukolébavky na dobrou noc atd.).

Miminko pobývá více času na bříšku, jeho trávení je mnohem vyzrálejší a zmírňují se tak bolestivé žaludeční koliky.

I rodiče jeho pláči daleko lépe rozumí a jsou schopni odhadnout, co v konkrétní situaci miminko potřebuje (v závislosti na svých zkušenostech s chováním miminka a jeho potřebami, které se mění v průběhu dne).

Frekvence pláče po ukončeném „čtvrtém trimestru“ obvykle klesá. 

Kojenci v pozdějším věku mohou plakat i proto, že se nudí, z kočárku nemají dost dobrý výhled do okolí, už se jim nechce v něm jen ležet na zádech, oblékáte je zrovna, když ukořistili tak zajímavou hračku apod. 

Vůbec neuškodí, když si v pozdějším věku miminka necháte kratičký čas na rozmyšlenou, kdykoliv se ozve pláč vašeho děťátka.

Mnohem lépe ve svém srdci naleznete odpověď na tento signál, když si dopřejete chvilku na rozpoznání příčiny pláče.

Až cca okolo 1 roku miminko začíná pomalu vyjadřovat svou osobnost, názory a pocity. Může se začít vztekat, pokud ho uprostřed hry vezmete na koupání. 

Začíná nová kapitola vašeho soužití, na kterou je dobré se připravit. A to jak psychicky, tak především znalostně. Znalost toho, jak správně komunikovat s dítětem se vám ostatně bude hodit už od narození miminka.

Pláč a mateřský stín

Miminko je na svou maminku bytostně navázáno. Devět měsíců bylo součástí jejího těla.

Dalších devět měsíců se nadále jako její součást cítí. Pak už bude schopné se samo přemisťovat a přijde první uvědomění vlastní osobnosti.

Proto se nemůžeme divit (i když většina z nás to dělá), jak moc dítě ovlivní to, jak se matka cítí

Nevyřešené osobní problémy, bolavé vzpomínky z minulosti, disharmonie v partnerském vztahu, pochybnosti o sobě či nenávist k vlastnímu tělu, aneb „stín“ ženy-matky (viz úžasná kniha Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem). 

Tím vším maminky nevědomky zavalují své miminko, které potom může začít matčin stín projevovat na svém tělíčku, a to nejčastěji v podobě opakující se nebo vleklé nemoci.

Nebo v podobě pláče, který není k utišení.

Proto je dobré s miminkem komunikovat i o tom, jak se cítíme. Co nás bolí nebo čeho se bojíme, z čeho je nám smutno. 

Pokud si my matky samy uvědomujeme, co nás trápí a jsme schopné s tím buď pracovat, nebo to alespoň miminku komunikovat, dítě už nebude mít potřebu tyto problémy „zhmotňovat“ na svém těle.

Vypozorovala jsem, že často se mi nedaří pláč děťátka uklidnit, pokud se sama cítím špatně.

Paradoxně miminko je tím víc nesvé, čím více si já svou vlastní nepohodu nepřipouštím.

Také mívám problém miminko uklidnit, napojit se na něj a citlivě reagovat na jeho projevy diskomfortu, pokud je okolo mě příliš mnoho lidí nebo velký hluk a shon apod. 

Schopnost utišit miminko je u maminek zejména navázána na šestý smysl, nebo chcete-li, intuici. To je ten vnitřní hlas, který slyšíme, když k tomu máme potřebný klid.

Většinou je to právě ta myšlenka, která přijde zdánlivě „zčistajasna“, o které ale víme (aniž bychom to byli schopni racionálně zdůvodnit), že je správná.

Ano, zaslechnout svou intuici je také o mnoho těžší, pokud vám do toho někdo neustále kibicuje („Nemá hlad?“, „Nechce se mu spinkat?“, „Taková krásná holčička a takhle brečí?“).

Proto se nezdráhejte s miminkem odejít do vedlejší místnosti nebo s ní vyrazit ven.

Příčina pláče – neznámá

Udělala jste všechno, co bylo ve vašich silách, a drobeček pořád křičí a křičí. I to se stává, dokonce má tento typ pláče své označení „purple pláč

Zdravé opečované miminko objektivně nemá důvod k pláči, a přesto se vaším domovem rozléhá jeho nářek.

Zkuste prostě jen být s ním. I když je to malé miminko a slovům plně rozumět neporozumí, bude vnímat tón vašeho hlasu i nastavení vaší mysli.

Nejspíš má svůj vnitřní důvod k pláči, stejně jako vy se někdy bez zjevné příčiny cítíte najednou pod psa.

Mluvte s miminkem. Povězte mu, že vás mrzí, že pláče a ráda byste mu pomohla, ale netušíte, jak. Klidně mu svěřte své trápení.

Sdílená bolest je vždy poloviční bolest. A to platí pro děti i dospěláky.

Pokud potřebujete, plačte taky. Klidně spolu s miminkem. Právem se cítíte vyčerpaná a ubitá každodenní nekončící denní i noční směnou, bez víkendů, nemocenské či dovolené.

Bolavá po porodu s obrovskou hormonální bouří v těle.

Možná vám mozek promítá zvláštní výjevy, které se tváří jako „obyčejné“ myšlenky. V nich se miminku něco stane nebo mu ublížíte vy.

Možná se z nich právě obviňujete a děsíte se sama sebe. 

Zkuste spíš přijmout fakt, že k vám přicházejí. Nevypovídá to nic o vaší osobnosti, neznamená to, že jste špatný člověk.

To jen náš mozek pod obrovským tlakem posílá zkratkovitá řešení „problému“. Snaží se tak vyřešit příčinu stresu a tělu ulevit.

Jste člověk a ne robot. Vaše miminko je čilé a má se k světu. Pláč je přirozený a k našemu životu patří.

V neposlední řadě i tohle je fáze vývoje miminka, která dřív nebo později přejde.

Metoda vyplakání (Estvillova metoda)

Pokud budete nechávat miminko dlouho plakat, ano, časem plakat přestane. Pokud si ale myslíte, že máte vyhráno, ráda bych vám odporovala. Nemáte. 

Jen jste ho právě naučili, že na jeho pláč nikdo nezareaguje. Na jeho zoufalé volání žádná pomoc nepřijde. A miminko je nadále ve stresu.

Osobně jsem bytostně proti kruté metodě vyplakání

Znám záchvaty rodičovské bezmoci, odevzdání, frustrace, vzteku, pocitu marnosti a nikdy nekončící rutiny, zoufalství a vyčerpání, které jde daleko za hranice snesitelnosti.

Přesto bych nikdy nenechala své miminko samotné bezmocně plakat, tak jako bych nenechala plakat bez pomoci svou kamarádku, maminku nebo partnera.

Myslím, že tato metoda jde absolutně proti všem instinktům a pocitům ženy-matky. Éra mýtů, že miminko si křikem trénuje plíce a nebo s námi manipuluje, už je doufám nadobro pryč.

Nikdy si navíc nemůžete být jistí, zda příčinou pláče není bolest či nemoc. I kdyby nebyla, usilovným pláčem se akorát v těle miminka vzedme obrovská vlna stresu.

Vyplavují se stresové hormony jako kortizol a adrenalin. Ty se v těle odbourávají ještě několik hodin až dnů.

Navíc myslím, že v miminku působí obrovský zmatek.

Jeho voňavá, hřejivá a milující maminka se o něj v určité době pečlivě stará, ale pokud třeba přijde čas k spánku, je odkázáno na studenou postýlku, kde maminku marně volá, a ta nepřichází?

Jak se ve vás má váš mini-parťák vyznat, když mu někdy pomůžete a jindy na to „nemá nárok“? Jak vám může bezmezně důvěřovat, když tu pro něj někdy jste a jindy už ne?

Zkuste raději Karpovu metodu utišení plačícího miminka, kterou jsem detailně popsala výše. Pro všechny členy vaší domácnosti to bude příjemnější.

Kdy na pláč miminka nereagovat?

Při všem, co jsem napsala k metodě vyplakání, jsou přesto určité situace, kdy je dobré na pláč miminka ihned nereagovat.

Jedna z nich je, pokud jste už sami v takovém stresu a vyčerpání, že ve vás usedavý pláč miminka vyvolává vztek či agresivitu

To raději zajděte do vedlejší místnosti a svůj vztek vybijte třeba do polštáře na gauči, nebo si zaskákejte, zaběhejte na místě nebo udělejte pár výpadů.

Může to trvat 30 vteřin, minutu… to už nebude pro plačící miminko takový rozdíl. Rozhodně ale není bezpečné brát miminko do rukou, pokud cítíte intenzivní nával vzteku

Ze všeho nejdříve zklidněte sebe. Pomůžete jak sobě, tak zejména miminku. Budete s ním totiž zacházet něžněji a spíše se zvládnete naladit na jeho aktuální potřeby.

Stejně tak pokud miminko třeba jen zakňourá ze spánku, nemusíte hned k němu spěchat a brát jej k sobě do náruče. 

Zkuste ho chytit za ručičku, zapnout mu bílý šum, pohladit ho po hlavě nebo mu podat vypadnutý dudlík. Je možné, že se během minuty uklidní a bude spát dál.

Podobně, pokud je vaše miminko přetažené, oči se mu klíží, ale v kočárku nebo šátku kňourá a propíná se. Sami nejlépe poznáte, že už je děťátko těsně před usnutím, a stačí pár minut počkat, aby do říše snů odplulo.

Každá maminka zná své miminko nejlépe. Každá občas necháme miminko chviličku plakat, protože k němu zrovna jít nemůžeme. To je lidské a myslím, že i vcelku nevyhnutelné.

Přesto pro vaši i jeho pohodu reagujte na pláč citlivě, přemýšlejte o jeho důvodech a hledejte ve své intuici, jak miminku pomoci

Ze spokojených miminek rostou vyrovnaní dospělí. Zdánlivými maličkostmi tak každý den pomáháte tomu, aby se svět stal o něco lepším místem. ☺